Skryté krásy badyánu

Skryté krásy badyánu

Aneb jak se z poklidné aromamasáže stane etikoterapie.

Jednoho podvečera jsem se chystala masírovat hlavu a dekolt své blízké přítelkyni. Stála jsem u police s éterickými oleji, zavřela oči a položila svému Srdci otázku, co že by to momentálně dáma nejvíc potřebovala. Ona patří do té kategorie, kdy jí záleží víc na tom, co potřebuje, aby se zase posunula kousek blíž k sobě, než na tom, zda to krásně voní. Ruce se mi samy zvedly a uchopily kromě jiného i badyán. Ve stejnou chvíli  se z lůžka ozvalo, zda bych jí nedala badyán, že cítí jeho potřebnost. Usmála jsem se tomu krásnému kvantovému propojení našich Srdcí a ukázala jí dlaň.
Potěšila nás naše shoda a zlehka jsme se začaly zajímat o to, kam ji to asi povede.
K badyánu jsem ještě přidala bergamot, champaku a geránium, vmíchala to do mandlového oleje, a začala směs aplikovat na oblast dekoltu.
    „Fuuuuuuj, co to je za smrad?  Stihla se ještě zeptat dáma, než dostala dusivý záchvat kašle. „Připomíná mi dezinfekci v nemocnici!“
    Škubající se a zdvíhající dekolt se špatně masíruje, tudíž jsem jen jemně a podpůrně položila ruce na její ramena s otázkou, co jí tak strašně vadí na nemocniční dezinfekci.
    „Všechno mi tu vadí, moje tělo mi vadí, to prostředí mi vadí a hlavně můj vlastní porod mi vadí!“
    Zcela evidentně jí namíchaná vůně přesunula do vzpomínek na její první vstup do tohoto světa. Nechala jsem ji ponořit se ještě hlouběji do paměťového prostoru a zeptala se, jak se tam cítí.
    „Hrozně! Tohle tady nestrávím, nikdo mě tu nechce, to tělo je hrozný, všude strašnej smrad, zima a ještě k tomu mě tahá za nohy nějakej divnej chlap a kouká mi mezi nohy! Chlívák jeden, to se dělá dámě? A že prej holčička! Já mu dám holčičku! No a potom mě strčili do nějaký divný dlouhý postele mezi vřískající opice!“
    A jeje, bylo zcela zjevné, že inkriminovaný badyán splnil svou funkci a ukázal dámě, kde má nestrávené a nezpracované záležitosti. A ono ejhle, hned na samém začátku jejího současného života.
    „Tak to zkusíme hezky od začátku a podíváme se na to, co tam nechceš přijmout, ne?“
    „No jo“, ozvalo se zdola.
    „Tak začneme tím tělem. Máš pravdu, je poněkud nedokonalé…“ Začala jsem. „Možná jsi měla někdy i lepší verzi, možná byl i Rolls Royce, ale do cíle se dá dojet i v trabantu, pokud je dobrý řidič. A vlastně v tom méně dokonalém autě musí být řidičské schopnosti na vysoké úrovni, aby se jeden dostal tam, kam potřebuje. Chce to značnou dávku trpělivosti a taky humoru, ale má to i své kladné stránky. Hodně se toho můžeš naučit a ověříš si své schopnosti a znalosti. A není náhodou důležitější, jak kvalitně se cítíš, než v čem se cítíš?“
    „Jo, určitě. Vlastně jsem toho v tomhle těle dokázala dost. Spoustu věcí jsme pochopila, hodně jsem toho opravila, z lecčehos se uzdravila a hlavně jsem i v tomto trabantu dokázala pochopit, kdo jsem, co tu dělám a kam kráčím. A když se to trochu namaluje a oblíkne, tak to vcelku i ujde.“
    Během tohoto úvodního ceremoniálu přestala kašlat, uvolnila se a bylo z ní cítit odhodlání se s tím badyánem nabídnutým komplexem vypořádat.
    „A proč si myslíš, že tě tu nikdo nechce?“
    „Cítím to tak a vím i od našich, že dítě nechtěli, sotva se znali, a kdybych nebyla, určitě by se rozešli. Ale na druhou stranu přes tohle všechno mi dali, co bylo v jejich silách a snažili se podle jejich představ. Až na škraloup! Představ si, že mě nutili vypít mlíko se škraloupem nahoře!“
    Při této vzpomínce celá zezelenala, stáhla se a žaludek se, chudák, propadl někam ke střevům.
    „Urputně jsem se bránila, i když jsem v mým malým těle ještě moc možností na sebeobranu neměla, ale nakonec mě dostali. A to mlíko i s tou hroznou věcí muselo dovnitř. Ale…!“ Uvolnila se a začala se poťouchle usmívat. Pak vítězoslavně pokračovala.
    „Nestihlo se tam ani ohřát a hned nabralo zpětnej chod a skončilo jim na hlavě. Od tý doby mi žádný jídlo nenutili!“ Shodly jsme se na tom že to byl vlastně první pokus postavit se za sebe a v mezích dostupných možností se jí vlastně povedl.
    Následně si prošla vlastní porod, povzbudila přitom maminku, že to bude dobrý a panu doktorovi vysvětlila, že to, že jsme v malém těle, neznamená, že nic nevnímáme a necítíme, a že trochu respektu k dámám by neškodilo už od útlého věku. A plácat po zadku si rozhodně nepřejeme.
    Během masáže dáma vnášela do svých vzpomínek radost a humor, uvolňovala z nich napětí a snažila se svůj dosavadní život přijmout bez podmínek. Na strávení toho všeho, tedy na uvědomění si hodnoty daných zážitků a z nich získané moudrosti a síly, bude určitě potřeba ještě nějaký ten čas. Bylo vidět, že si masáž i aromaterapii velmi užila a když odcházela, zeptala se:
    „A nedáš mi tu aroma směs s sebou? Vždyť je to taková krásná vůně!