Normální kráva

Normální kráva

Aneb veselý příběh z regresní terapie

Regresní terapie bývají emočně náročné, protože při nich povětšinou člověk řeší nějaké bolestivé události uložené do vzpomínek. Zpravidla ho k řešení dotlačí nějaký dlouhotrvající  nebo opakující se neduh fyzický či psychický. Ale někdy se při nich zažije i hodně srandy.
    Přišla ke mně kamarádka s patnáctiletou dcerou, že se děvčeti objevil na břiše jakoby spálený pruh. Natírali to kdečím, no nic moc to nereagovalo, mladá dáma dodržela i nějaké ty dietní zásady doporučované při chorobách kůže a stále ne a ne se to zahojit. Hodně si to škrábala a říkala, že když se toho dotkne, chce se jí plakat. A že stále vidí oheň.
    Maminka praktikující kineziologii vytestovala, že to vypadá na trauma z nějakého předchozího těla a života, ale že neví, co s tím.
    Položila jsem tedy dívčinu na lůžko, mysl jsme uvolnili meditací a aromaterapií  a pozornost nasměrovaly do traumatických vzpomínek. A slečna začala popisovat, jak ji vedou na hranici upálit.
    „Jak se u toho cítíš,“ zjišťovala jsem dominantní emoci.
    „Zmateně, nechápu, co jsem udělala špatně. Ničemu nerozumím. A mám strach, že to bude bolet.“
    „A ze smrti strach nemáš?“
    „To ne, já vím, že neumřu, že už jsem byla hodněkrát a zase budu. Vlastně pořád jsem.“
Krásná to otevřenost Životu, vlastním vzpomínkám a probuzené Srdce. Děti si velmi často pamatují své předchozí existence a vnímají jinak své „bytí“. A tuto slečnu v otevřenosti, pocitovosti a sebevnímání od mala podporovali i oba rodiče.
    „Udělej tedy krok zpátky a zjisti, co se stalo.“
    „Stojím před nějakejma chlapama jako u soudu, oni mají na sobě takový ty hábity jak v kostele a kecaj, že sem něco udělala, ale já vím, že sem to neudělala. Ale nevím co.“
Podívaly jsme se s její maminkou na sebe a bylo nám jasné, že svatá inkvizice opět usoudila, že mladé krásné děvče musí mít v sobě hříchy přímo ďábelské a dost možná se o tento verdikt postarala i nějaká ta dobropřejná spoluobčanka.
    „To nevadí, možná na to přijdeš později a možná to není podstatné.“
A směrem k mamince jsem prohodila něco o tom, že si možná škaredá sousedka stěžovala doma,  že frajer od vedle se víc zajímá o dívku naši než o sousedku, byť má větší grunt a početnější stádo krav.
    „Možná si na ní vymysleli, že jim uhranula krávu nebo přivolala krupobití,“ podotkla maminka.
Chvilku jsme se ponořili do ticha, abychom nechali naši nabídku možných situací doznít.
    „Ale moje kráva je úplně normální!“ Ozvalo se z lůžka velmi naléhavým hlasem. Děvče to vzalo doslova a bylo si zcela poctivě zkontrolovat vlastní krávu a usoudilo, že pokud je normální její kráva, musejí být i ty ostatní. I ty sousedovic.
Začaly jsme se s maminkou tak strašně smát, terapie neterapie, až jsme nakazily i dotyčnou majitelku normální krávy. Třásly jsme se všechny smíchy a vytřásly z té vzpomínky napětí. Humor vždy zabírá, odlehčí situaci a vůbec to neznamená, že chceme znevážit něčí zážitek. Nic se nemusí brát příliš vážně, vždyť jsou to jen vzpomínky a záleží na nás, jaký k nim zaujmeme postoj.
    A tak jsem nabídla nový postoj i naší slečně. Ta se v té vzpomínce postavila ctěné inkvizici podpořena spravedlivým rozhořčením a oznámila jim, že ty krávy jsou úplné normální, ona je nevinná a hotovo. Ať si jdou vymítat ďábla někam jinam. Oznámila jim to s takovou jistotou a přesvědčením o své nevině, že se její předchozí duševní náboj strachu, zoufalství a ponížení ve vzpomínkách okamžitě přeměnil na čistý obraz sebeúcty, sebehodnoty a sebelásky. Vědomě o postoji Královny netušila nic, v podvědomí to bylo jasné. Pro jistotu se vědomě nastavila na to, že už nepotřebuje další takovou zkušenost, že jako poznávání místního folkloru a lidských zvyků jí to úplně stačilo. Procítila si, že má v sobě takovou hodnotu Života, která si zaslouží školu hrou, a ne traumatické zážitky. Sama ale uznala, že není nad vlastní zkušenost, ale že už si nic podobného nepřeje.
    Její spálený pruh na břiše se do dvou dnů ztratil a po nějakém čase mi dámy hlásily, že se slečna i podstatně méně bojí cizích mužů a lépe a otevřeněji se vyjadřuje. Nuž, k čemu všemu se v životě nehodí jedna úplně normální kráva.